
Jméno - Fleur Monique deSalvatore
Věk - 19
Původ - Francie
Rasa - Upír
Předchozí rasa - Člověk
Schopnosti - Iluze
Povolání - profesor, archont
Sagiliony - 500
Životopis -
Psal se rok 1843. Narodila jsem se do velmi bohaté Francouzské rodiny. Od malinka jsem žila v luxusu a má namyšlená, po penězích jdoucí matka ve mě vyměstovala povrchnost.Na lidi ,,z nižších vrstev" jsem koukala skrz prsty.
Vždy jsem byla krásná. Všichni chlapci z okolních domů po mě koukali. Pro mě ale nebyli dost dobří. Chtěla jsem se vdát za bohatého a pohledného mládence a tak jsem jednoho dne oblékla své nejlepší šaty, krásně se učesala a s kočárem vyjela do Maarseille za svým budoucím manželem. Už jsem se viděla, jak budu sedět v křesle, po boku svého muže a kolem nás budou běhat 3 dětičky. Ale sen se najednou rozplynul. Ozvala se rána. Lekla jsem se. Kočí křičel. Co se to děje? A pak prorazil dveře. Přestala jsem dýchat. Hezčího muže jsem v životě neviděla. Přišel ke mě blíž a přičichl. ,,Budeš krásná.." Nevěděla jsem, co tím myslel, každopádně další dva dny jsem strávila v ohni. V ukrutných plamenech neskutečné bolesti. A pak.. když to přešlo, stál nademnou. Vysvětlil mi co jsem. Pár let jsem žila po jeho boku. Byli jsme jako jeden. Lovili jsme spolu, dal mi vše, co jsem chtěla a má marnivost tak ještě vzrostla. Ale nikdy jsem ho skutečně nemilovala. Když jsem se naučila se ovládat, vysvětlila jsem mu, že už dál nechc i žít tak, jak jsme žili doposud. Neměla jsem vystudovanou žádnou školu, nebyla jsem nic. A tak jsem se od něho odtrhla a přidala se mezi obyčejné lidi, kde žiji dodnes..
Vždy jsem byla krásná. Všichni chlapci z okolních domů po mě koukali. Pro mě ale nebyli dost dobří. Chtěla jsem se vdát za bohatého a pohledného mládence a tak jsem jednoho dne oblékla své nejlepší šaty, krásně se učesala a s kočárem vyjela do Maarseille za svým budoucím manželem. Už jsem se viděla, jak budu sedět v křesle, po boku svého muže a kolem nás budou běhat 3 dětičky. Ale sen se najednou rozplynul. Ozvala se rána. Lekla jsem se. Kočí křičel. Co se to děje? A pak prorazil dveře. Přestala jsem dýchat. Hezčího muže jsem v životě neviděla. Přišel ke mě blíž a přičichl. ,,Budeš krásná.." Nevěděla jsem, co tím myslel, každopádně další dva dny jsem strávila v ohni. V ukrutných plamenech neskutečné bolesti. A pak.. když to přešlo, stál nademnou. Vysvětlil mi co jsem. Pár let jsem žila po jeho boku. Byli jsme jako jeden. Lovili jsme spolu, dal mi vše, co jsem chtěla a má marnivost tak ještě vzrostla. Ale nikdy jsem ho skutečně nemilovala. Když jsem se naučila se ovládat, vysvětlila jsem mu, že už dál nechc i žít tak, jak jsme žili doposud. Neměla jsem vystudovanou žádnou školu, nebyla jsem nic. A tak jsem se od něho odtrhla a přidala se mezi obyčejné lidi, kde žiji dodnes..
Body:
Za soutěže:
Celkem: