

Jméno - Anette Sofie de la Shafare
Věk - 21
Původ - Sagittia
Rasa - Upír
Předchozí rasa - Elf
Schopnosti - Telekinéze
Povolání - ředitelka, profesor
Sagiliony - 500
Životopis:
Vše se událo roku 1824. Já Anette Moldisue jsem si žila poklidný život Anglické smetánky. Vyrůstala jsem ve městě Sant Frique učená latině a etiketě pouze s mou vychovatelkou slečnou de Sibique která zastávala roli mých jistě namyšlených rodičů kteří zahynuli na lodi Darsoie když pluli na ostrov zvaný Atlantida kvůli honbě za penězi. Každý den kdy jsem byla spjatá v korzetu pro mě byl utrpením protože proti své profesorce etikety slečny le Dorshe a svojí vychovatelce jsem neměla žádnou možnost vzpoury. Vše vyvrcholilo když v mých dvacátých prvních narozeninách jsem byla nucena vdát se za Francouzkého šlechtice Stephena de Kauvignion proto jsem utekla z vily do lesa. V šatech se velmi těžko prodíralo jehličím a bahnem. Proto jsem se rozhodla tam skončit. Byla jsem ochotná umřít ať hladem a žízní nebo na následky útoku čehokoliv. Byla jsem tam již druhý den. Unavená, hladová a žíznivá. Stále víc jsem věděla že chci umřít. Když po cestě najednou jel honosný kočár. V okně jsem viděla krásného mladého muže.Když mě spatřil nechal zastavit kočár. Jeho kůže byla bílá a třpytila se. Oči měl rudé a vlasy bílé. Byl mladý možná měl tak pětadvacet a já byla unešena jeho krásou. Přišel ke mně a já jen zašeptala "Nechte mě tu umřít!". On se ke mě sklonil. Podíval se mi do očí a řekl " Vy neumřete, už nikdy!". V tu chvíli jsem tu větu v žádném případě nepochopila potom se to stalo. Ucítila jsem bodavou bolest na krku a potom nastala teprve ta opravdová bolest. Svíjela jsem se v křečích, každá jednotlivá část těla byla jak v plameni ohně. Jak kdybych ležela na čepeli nejostřejšího nože. Když všechny tyto bolesti ustaly já po pěti dnech utrpení otevřela oči byla jsem v městě které se ani kouskem nepodobalo Sant Frique, domy byly honosnější. Dámy vypadaly mnohem povýšeněji a měly šaty tisíckrát dokonalejší než ty dámy v Sant Frique. Otočila jsem se a za mými zády stál ten muž. Odvedl mě do nádherného domu. Krásné závěsy barvy starorůžové. Honosná postel s nebesy. Tam mi vše vysvětlit. Řekl mi že se jmenuje Leonard Clark de la Sanctae. Řekl mi že od teď jsem Anette Sofie de la Sanctae protože tento rok měl první zakladatele ve village Sanctae. Že mě žádná chabá lidská bytost nepřekoná a že už nikdy nemusím jíst ty nechutné jídla té "smetánky" nýbrž že můžu jíst nebo lépe řečeno pít nápoj té "pravé" smetánky. Nápoj života nebo také smrti, lidmi zvané krve. Zadívala jsem se do jeho chladných rudých očí, v kterých i přes ten chlad zničené duše jsem poznala, že jediný cit který kdy cítil chová ke mně. Rok jsem s ním žila. Stále stejně mladá a s neutišitelnou chutí na krev. Ostrov na který mě dovezl nesl nádherný název. Sagittia. Spolu jsme byly mocní, lidé k nám měli respekt a doufali v přežití, přesto že smilování se nikdy nedočkali. Téměř jsme vyhubili lidské osazenstvo na Sagittii až když mě, jakož v tu dobu roku 1914 jsem byla povýšená a jistá si tím že jen my dva jsme pro svět důležití, došlo že to k ničemu nepovede. Když Leonarda zabili, protože to byl dlouho hledaný člen pravé upírské smetánky a královský rod di Melirfie ho dostihl, já se začala krotit. Stále jsem byla ta povýšená upírka co se nad nikým nesmiluje ale stále jsem zabíjela méně a méně lidí. Začala jsem ovládat své chuti a snažila jsem se pít jen zvěř. Nikdy mě to neuspokojilo. V roce 1956 jsem založila Sagittijskou akademii. Byl to popud k tomu vzdát se lidské krve, nikdy jsem nedokázala být dlouho bez lidské krve a nedokázala jsem to doteď, jen jedno jsem se naučila, nechat žít své studenty, ale tou mocnou, povýšenou šlechtickou upírkou s mocným jménem de la Shafare který jsem přijala od velkého a slavného rodu jsem zůstala doteď a zůstanu ní navždy..
Body:
Za soutěže:
Celkem:
Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?